Stalo se to bez varování. Šel ven do ponuré tmy bez konce a začátku. Obklopila ho a na nic se neptala. Náhle pocítil intenzivní záblesk. Pohlédl na oblohu, ale nic tam nebylo. Rozhlédl se do všech stran, všude viděl tmu. Měsíc byl zakrytý temnými šedivými mračny jako suchý černý škraloup. Záblesk nezmizel, jen stále nevěděl, odkud vychází. Byl zmatený a nevěděl, co se děje. Udělal pár kroků, světlo se podivně neslo s ním. Naprosto netušil, co by to mohlo být. Pocítil instinktivní obavu a přirozený panický strach z nepochopitelného neznáma a zároveň si uvědomil absurditu situace. Všude kolem je tma, ticho a chlad a on přitom vnímá jakési světlo, které není?. Napadlo ho, že se zbláznil, tak to možná vypadá, člověk možná vnímá něco, co jiní ne, a proto ho považují za šílence. Znovu se zastavil. Kolem stále tma, ale něco někde přece svítilo. Mozek zvýšil intenzitu, přesto mu nijak nepomohl. Opakovaně se rozhlédl, opět viděl tmu a cítil světlo. Pak sklonil hlavu na znamení pokory a odevzdanosti osudu. Tam TO konečně spatřil. Světlo pod vlastníma nohama, pod svou postavou, pod sebou. Nikoliv na zemi, ale někde hluboko dole. Jas vycházel zpod jeho postavy. Zachvěl se, zavřel oči a zůstal dlouho nehnutě stát. I přes zavřené oči však vnímal, jak světelná intenzita narůstá. Pak světlo začalo pulzovat jako velmi hlasitá hudba z reproduktorů. Dodal si odvahy a konečně otevřel pevně zavřená víčka. Jas byl nyní velmi intenzivní a pulzoval způsobem, který neuměl slovy popsat. Okolní tma se postupně začala projasňovat, světelný zdroj stále silněji začal vystupovat zpod něj. Opět se pohnul, zdroj se pohnul s ním. Co to je? Proč se to děje? Pohlédl dolů a tam TO opět spatřil. V tu chvíli najednou všechno pochopil. Porozuměl, proč tu je a z jakého důvodu se všechno děje. Pochopil dokonce i to, proč dříve pochopit nemohl. Smířil se s tím, že nic z toho nikdy a nikomu nepoví. Světlo mezitím už bylo natolik intenzivní, že rozeznával okolí. Najednou cítil, že se stává jeho součástí. Byl to ten nejpříjemnější vjem, jaký kdy zažil. Pochopil, že se světlem začíná splývat. Vchází do něj. Jeho postava postupně mizela, on cítil nesmírné štěstí. Tak přece… S prudkým trhnutím se probudil a otřel si pot z čela. Byl to jen sen, řekl si. Ale velmi živý sen. Oblékl se a vyšel na terasu do ponuré tmy bez konce a začátku. Náhle pocítil intenzivní záblesk…

MK, 8/1/2026