Naturalizovaný Francouz Ele Bate Laknnam se usadil v zemi galského kohouta během velké migrační vlny, která vypukla kdysi v roce 2015. Na pravé příčině onoho exodu se lidstvo následně nikdy neshodlo. Ani dnes, po mnoha letech není jasné, zda toto stěhování národů spustila válka v tehdejší Sýrii, agresivní politika Islámského státu („takzvaného“, jak o něm dobová média referovala), nebo zákulisní pletichy někdejších velmocí. Ať to ale bylo jakkoliv, izraelský počítačový génius Jákob Laknnam, jeho kuvajtská manželka Mar-Mi a jejich sedm dětí se vydali na cestu vstříc novému životu.

Díky izraelskému pasu a brilantní inteligenci Jákoba Laknnama všichni brzy získali politický azyl ve Francii. Devítičlenná rodina se usadila v jihofrancouzském Avignonu, kde Jákob Laknnam začal přednášet na tamní univerzitě o informačních technologiích.

Nejmladší syn Jákoba a Mar-Mi – Ele Bate Laknnam – zdědil po otci analytický intelekt a mimořádné kombinační schopnosti. Při testování inteligenčního kvocientu na lyceu Frédérica Mistrala byl opakovaně zařazen do kategorie 160+. Přestože doma často slýchával, že mezi genialitou a šílenstvím je téměř neznatelná hranice, nepřikládal tomu pražádný význam. „On s’en fiche comme à l’an 40“, naučili ho spolužáci říkat na znamení, že na svou inteligenci zvysoka kašle.

Na lyceu nicméně zaujal okolí teoretickou prací o digitalizaci organické i anorganické hmoty. Postoupil s ní do celostátního kola pro podporu mladých talentů. Předseda komise pařížského studentského finále Salem Claude Sokakt však usoudil, že Ele Bate je vyšinutý a jeho práci prohlásil za „obludnou fantasmagorii“, samotného studenta Laknnama pak za ubohého šílence. Členové komise přitom souhlasně přikyvovali a tvářili se velmi vážně. I ti, kteří měli pochybnosti. Ele Bate byl zaskočen, ale začínal si zvykat, že jeho závěrům rozumí stále méně lidí. Přesto byl přesvědčen, že jeho teoretické závěry o rozkladu hmoty na nuly a jedničky vycházejí z pevných základů. Proč digitálně nerozložit láhev pastisu, když to jde s knihami, výkresy a obrazy?

Na univerzitě mu osud postavil do cesty korpulentního vědce v nejlepších letech jménem Rostand Chokïaph, kterému věda byla vším. Rychle v Ele Batovi rozpoznal mimořádného ducha. Nebýt matčina původu, nejspíš by ho považoval za počítačového Mesiáše. Všemožně podporoval studentův sen o rozkladu hmoty do čísel. Jeho nadšení ho fascinovalo.

Pak se to stalo… Ve třetím ročníku. Náhle. Jako blesk z čistého nebe. Jako nečekaná láska. Jako zjevení. Jako prozření. Ele Bate Laknnam rozluštil kód, odhalil poslední neznámou proměnnou, našel tajemnou formuli, vymyslel postup, pro který jej slovutný Salem Claude Sokakt z Paříže považoval za šílence. Nemožné se náhle proměnilo v objevené. Ele Bate byl schopen přeměnit jakýkoliv předmět v řadu nul a jedniček. Jejich opakované zhmotnění byla už jen otázka času. Trvalo to necelých šest měsíců. Logickým důsledkem byl objev komprimačního a dekomprimačního softwaru, jehož prostřednictvím bylo možné digitalizovaný předmět poslat kamkoliv, kde lze využít celosvětovou počítačovou síť typu internet. Ele Bate Laknnam prožil několik posledních let v neustálém chvatu, kdy výzkumu věnoval každý den minimálně patnáct hodin. Tématu obětoval veškerou kapacitu svého mozku. Vlastně nikdy přitom nepřemýšlel nad důsledky případného úspěchu. Nyní se to stalo a on zjistil, že je zcela nepřipraven, ba zaskočen.

Sociologové později zavedli novou disciplínu, kterou nazvali „etika úspěchu“. Ukázalo se totiž, že náhlý a nečekaný úspěch může na nepřipravenou lidskou mysl působit jako narkotikum. Pozdější výzkumy dokonce prokázaly, že nečekaný úspěch často způsobí napadení mozkových buněk dosud neznámým virem produkujícím látku podobnou psilocybinu. Proto se úspěšní lidé bez generačních rodinných tradic kultivovanosti často jakoby nepřítomně blahosklonně a nadřazeně usmívají, oddávajíce se tak psychedelickým plodům rozkoše vlastního libida jedinečnosti. V tomto stavu již jim nelze oponovat, protože propadli iluzi dokonalosti vlastního ducha.

Na improvizované tiskové konferenci Ele Bate Laknnam jednoduše oznámil, že lidstvo může od této chvíle přenášet hmotné předměty prostřednictvím síťově propojených počítačů. Následovala série události hodných zaznamenání. Vysoký moderátor tiskové konference italského původu, Marcello Loufjoutto, se po jeho slovech neslyšně zhroutil k zemi. Jeho kolegyně Ryanne Gapache s úzkými rty a bohatým poprsím pronesla nepublikovatelná slova a s nepřítomným výrazem a zavřenýma očima se začala tiše modlit. Někteří novináři v sále se začali dohadovat o důsledcích, jiní horečně telefonovali. Uvolnila se nečekaná energie. Ele Bate Laknnam pobaveně sledoval dění a byl zvědav, jestli se ho někdo na něco zeptá. S překvapení však zjistil, že již nikoho nezajímá. Vynález ožil a jeho duchovní otec přestal být zajímavý. Le Roi est mort, vive le Roi! Král je mrtev, ať žije král! Ele Bate v jedné chvíli onu středověkou myšlenku zcela pochopil.

V následujících hodinách začaly strmě klesat hodnoty akcií automobilových leteckých, železničních a mnoha dalších dopravních společností. Hroutila se veškerá dopravní infrastruktura, protože jakákoliv doprava hmoty ztrácela smysl. Výrobci dopravních dílů rychle začínali měnit výrobní linky. Pneumatiky, kola, nápravy, podvozky, tlumiče, ložiskové skříně… to vše nyní začaly nahrazovat speciální demagnetizační indukčně kalené skříně, v nichž po přenosu hmoty předměty nabývaly původní tvar. Světová ekonomika se přesto hroutila, krach rozhodujících společností byl nevyhnutelný. Nezaměstnanost narůstala do astronomických rozměrů a důchodové systémy světových velmocí začaly kolabovat… Zdálo se, že lidstvo je na prahu nevyhnutelné katastrofy. Stačil k tomu pouhý objev elektronického přenosu hmoty…

Ele Bate Laknnam se probudil. Na čele se mu perlily krůpěje smrtelného potu, měl nepravidelný tep, chvěly se mu dlaně a po tvářích stékaly horké slzy. Vytřeštil oči, rozhlédl se a uvědomil si, že měl noční můru, zlý sen, cauchemar – jak říkají Francouzi. Rozhodl se, že nikdy nebude studovat informační technologie. Lidstvo není připraveno na epochální objevy. Bude studovat dopady psilocybinu a etiku úspěchu…

MK, 25/01/2016