Bylo nebylo, není tomu dávno. Mocná královna se jednoho dne rozhodla, že ze svých služeb propustí spolehlivého kuchaře. Kuchař Agileš jí sloužil dlouho a věrně. Svědomitě plnil všechna její přání – dokonce i taková, o kterých vědět, že nejsou moudrá. Agileš byl zkrátka zvyklý poslouchat příkazy a plnil je, jak nejlépe dovedl. Jenže právě proto se s ním mocná královna začala nudit. Vždy totiž beze zbytku splnil všechno, co si usmyslela. Dokonce si proto začala vymýšlet stále obtížnější a nesmyslnější příkazy, jenže Agileš byl tak chytrý, že vždy našel způsob, jak jí vyhovět. A královna tak dostávala den ze dne mrzení silnější a silnější. Když už nevěděla, kudy kam, rozkázala mu jednoho dne, aby uvařil slanou polévku z mořské vody. Moudrý Agileš hned poznal, že je to další z královniných vrtochů. Snažil se vyjednávat, vysvětlovat, dokazovat, vysvětlovat a počítat. Jenže královna si nedala říct. Věděla, že nad ní chytrý kuchtík tentokrát nemůže vyhrát. Buďto poslechne a polévka nikomu nebude chutnat nebo se jí konečně vzepře. Taková představa v ní vyvolala dosud neznámý pocit doteků motýlích křídel kdesi v neprobádaných hlubinách jejích panovnických útrob. Tehdy se snad poprvé ve svém královském životě usmála. Když Agileš uznal, že padl do léčky, posmutněl. Z královniných rozmarů byl už k smrti znavený, přesto se však znovu rozhodl, že jako vždy uposlechne. Osedlal tedy koně, na jehož boky zavěsil kožené měchy na slanou vodu a za úsvitu se vypravil k moři. Cesta byla dlouhá a strastiplná, ale on po deseti dnech konečně dorazil k cíli. Moře temně šumělo a krásně vonělo. Agileš naplnil měchy, krás a vůní si nevšímal, na nic nečekal a vydal se na zpáteční cestu. Po dalších deseti dnech byl zpět na hradě a konečně mohl začít vařit. Když byla polévka hotová, zazvonili sluhové na velké zlaté zvonce, služky ustrojily královnu a ta se poté vydala k slavnostní tabuli. „Podává se slaná polévka z mořské vody“, ohlásil komorník. Mocná královna usedla do čela, sluhové naplnili talíře a vládkyně jako první ochutnala. Motýlí křídla se zastavila. Slaná polévka z mořské vody byla převelice slaná, a tak královna hned poznala, že Agileš opět uposlechl a nesmírně se na něj rozhněvala. Tolik se rozhněvala, že ihned přikázala komorníkovi, aby kuchaře z hradu ihned vyhnal. Komorník byl ale také velmi chytrý a věděl, že bez Agileše bude na hradě hlad. Přesvědčil proto rozmarnou mocnou královnu, aby se slitovala a přikázala Agilešovi, že se nyní musí začít starat o její královské růže. Chytrý komorník přitom myslel na to, že tak přece jen bude moci tajně vařit. Když královna takto rozhodla, šel to komorník Agilešovi oznámit. Když za ním přišel, byl velmi překvapen, protože Agileš se tentokrát královské moci vzepřel, osedlal svého kuchařského grošovaného koně a z hradu odjel. Od těch dob Agileše nikdy nikdo neviděl, ale všichni říkali, že se má dobře. Zato na starém hradě vypukl hladomor… MK, 02/08/2026