Julien si neuvědomil, že se mu to podařilo. Stalo se to náhle. Po mnoha letech nastala chvíle, spíše okamžik, kdy si náhle všiml, že se kolem něj nic neděje. Nastalo naprosté ticho. Rušivé ticho. Julien seděl v kavárně a rozhlédl se kolem sebe. Hosté seděli nehybně. Dívka vedle něj v červeném triku s nápisem NYP se ani nehnula. Její červená krajková sukně smutně a nehybně splývala. Na nohou měla tenisky NIKE. Chlápek vedle ní se sluchátky v uších a s otevřenýma očima vypadal nekonečně. Také všichni ostatní hosté působili dojmem, jako když se náhle zastaví film, poslední scéna zůstane beze změny a vy čekáte, kdy se zase rozjede. Jenže se nedělo nic. Za výčepem stála bruneta v nejlepších letech, která čekala na objednávku studenta ve společnosti velmi pohledné slečny. Měla rusé vlasy, svěží pomerančové šaty a jiskřivý pohled upřený na studenta. Julien měl pocit, že vedle něj vybuchla neutronová bomba a on jediný přežil. Všiml si, že dívka u vedlejšího stolu měla na ruce hodinky. Bylo na nich o hodinu více… Dívka možná přijela z Ukrajiny a z nostalgie si nezměnila čas. Netušil, proč ho něco tak podivného napadlo, ale zdálo se mu to jako přijatelné vysvětlení. Ta dívka měla tmavé oči a neodolatelný výraz. Juliena napadlo, že by na hodinkách mohl čas upravit. Asi by si toho nevšimla. Nyní se ale i její čas nejspíš zastavil. Nebyl si jistý. Jak se asi jmenuje, přemítal. Iryna, Valja nebo tak nějak. Rád by se jí zeptal, ale to nemělo smysl. Julien byl v čase, ona v bezčasí. Přisunul svou ruku k jejím hodinkám. Podvědomě očekával, že dívka ruku odsune, ale nestalo se nic. Jmenuje se Iryna, vytanulo mu na mysli. Ne ruské Irina, ale ukrajinské Iryna. Jak na to přišel? Jak zjistil, že tvrdé a měkké i tvoří rozdíl mezi slovanskými národy? Netušil. Zmocnila se ho panika. Zrychli se mu dech, tepny tepaly naplno. Znovu pohlédl na dívku vedle sebe. Byla krásná. Její otevřené tmavé oči jej mátly. Chtěl ji oslovit, ale to by bylo zbytečné. Zkusím se jí dotknout, blesklo mu hlavou. „Dotknout?“, ozvalo se jeho druhé já… Váhal. Byla to nová situace, o které roky snil, ale přesto se na ni nepřipravil. Nikdy vlastně nevěřil, že dokáže zastavit čas. Přesto se to stalo. Pohladil Irynu po tváři a pozorně přitom sledoval její oči. Iryna se nepohnula. Z jejího života zjevně neuplynula ani jediná mikrosekunda. Ve stejné chvíli se Julien náhlým trhnutím probudil. Nepřítomným zrakem pátral potemnělou místností a ničemu nerozuměl. Náhle se ozval zvonek. Nevěděl, jestli se mu to stále nezdá, přesto se přinutil vyrazil ke dveřím. Otevřel je. Venku stála tmavooká dívka, která jen tiše řekla: „Jmenuji se Iryna…“

MK, 17/03/2023